Heidi Juránková je českou triatlonovou reprezentantkou v kategorii dorostenek. V ČR hájí barvy týmu X-team BaNo Karlovy Vary. Mezi její největší úspěchy patří letošní 22. místo na ME dorostu. Letos se jí také velmi dařilo na závodech EP juniorů, kdy se v Žilině umístila na 4. místě a v Záhřebu na celkovém 6. místě. V letošním roce se jí navíc povedlo ovládnout dorosteneckou kategorii v rámci ČP. V loňské sezóně zvítězila v prestižním závodě v rámci Olympiády dětí a mládeže. Více o jejích triatlonových začátcích, podmínkách k tréninku a snech se dozvíte v rozhovoru.

Kdy jsi začala s triatlonem a kdo Tě k němu přivedl?

Triatlonu se věnuji už od úplného dětství, neboť tatínek s mamčou dělali triatlon. Ne že bych trénovala, ale brali nás ještě s mým bratrem Lukym vždycky se proběhnout po suchu nebo na běžky, zaplavat si nebo třeba na cyklistický výlet. Takže samozřejmě, když se mi nechtělo anebo nebylo dostatečné sluníčko, tak se nikam nešlo. ☺ Teprve kolem mých 12 let už to začalo být více specifické a hlavně jsem začala příležitostně závodit. Vlastně od cca 7 let jsme s bráchou stále častěji vyhrávali vždy 1 krát ročně závod Ironkids při Ironmanu.

Kdo je Tvým trenérem, jak dlouho spolu spolupracujete?

Můj tatínek vždycky dbal na dokonalé provedení jakéhokoliv sportu, i když to byl třeba i volejbal. Tudíž vždy byl a asi i bude mým trenérem. Velká výhoda je, že mě zná velice dobře a to nám někdy práci usnadňuje, ale někdy máme na danou věc každý jiný názor, a to pak není lehké.

Kde se připravuješ a jaké máš tréninkové podmínky?

Trénuji v Karlových Varech nebo doma v Ostrově nad Ohří. Podmínky bych si představovala mnohem lepší, neboť máme jen jediný bazén, který je pokaždé obsazený plaveckým klubem nebo aquabelami a má otevřeno až od 9:00 ráno, tudíž nemohu na ranní tréninky. Ve Varech není žádný triatlonový klub pro mou věkovou kategorii, takže trénuji jen se svým bráchou.

Dělala jsi nějaký jiný sport před tím, než jsi začala s triatlonem? Je triatlon nyní Tvým jediným sportem?

Chodila jsem na běžecké lyžování, ale už od malinka nesnáším zimu a neměla jsem tam moc dobré kamarády a pak až do minulého roku jsem chodila do plaveckého oddílu.

V letošní sezóně se Ti povedlo vyhrát ČP ve své kategorii, co to pro Tebe znamená?

Každý rok si vytyčím pár závodů a své cíle, na které se snažím co nejlépe připravit. Jeden z nich byl vyhrát ČP, což se mi podařilo a jsem za to velice vděčná.

Jakých úspěchů si v letošní sezóně nejvíce ceníš?

Letos jsem se poprvé zúčastnila Evropských pohárů a dokonce i mistrovství Evropy v Řecku, kde už je mnohem větší konkurence než v ČP, už jenom proto, že se počítají čtyři ročníky narození dohromady. Navíc se mi prodloužily tratě (skoro zdvojnásobily), takže jsem měla cíl akorát je objet a vyzkoušet si závodit s plným nabitým startovním polem na velmi vysoké úrovni. Tady se tomu už všichni věnují opravdu naplno, obzvlášť u kluků, kde jsou ty 4 roky opravdový i fyzický rozdíl. K mému velkému překvapení se úspěchy dostavily už letos. Bylo to úžasné 4. místo v Žilině na EP a 6. místo na posledním závodě sezóny v Chorvatsku, též na EP v Záhřebu (bohužel jsem měla 10s penalizaci za depo).

Co říkají Tvoji nejbližší a Tvoji spolužáci ve škole na to, že děláš triatlon?

Ne všichni spolužáci jsou zrovna zapálení pro sport, takže moc téma triatlon netahám do školy, nicméně učitelé na gymnáziu mě i bráchovi fandí, nutné absence tolerují a vycházejí nám maximálně vstříc. Podporu mám od celé své rodiny, rodiče dělají skutečné maximum a za to jim moc děkuji, protože bez nich bych to vůbec nemohla dělat a hlavně ne na takové úrovni! Obětují mi veškerý svůj volný čas. Všem nám dělá největší radost sdílet trénink i závody společně.

Jaké jsou Tvoje cíle pro další sezónu?

Chtěla bych se opět účastnit seriálu závodů EP a propracovat se na co nejlepší pozici a pak opět vyhrát naposledy dětskou olympiádu v Liberci.

Jaké jsou tvoje dlouhodobé cíle a sny?

Jednoho dne být do 3.místa v EP.

Kdo Tě podporuje ve Tvém triatlonovém snažení? Máš nějaké sponzory?

Jen má rodina, ale hodily by se a budeme se o to v letošním roce snažit, protože startovné na závodech, vybavení, placení sportovišť, soustředění a cestování po celé Evropě je opravdu velmi nákladné.

Máš nějaký sportovní vzor, ke komu vzhlížíš?

Mám jich více, ale asi nejoblíbenější je Jan Frodeno.

A na závěr, máš nějakého talismana nebo speciální rituál, který před každým závodem děláš?

Vozím si na každý závod svůj úplně obyčejný jednobarevný šedý polštářek, aby se mi vždycky lépe usínalo.


Radim Grebík je český triatlonový reprezentant v kategorii dorostenců. V ČR hájí barvy týmu TITAN TRILIFE Zlín. Mezi jeho největší úspěchy patří letošní 11. místo na ME dorostu. Letos se mu také velmi dařilo na závodech EP juniorů, kdy se celkem třikrát dokázal umístit v TOP10 (nejlépe 4. místo v Záhřebu). Dokonce dosáhl i na celkové vítězství v rámci závodu ČP v Sokolově a mnohé také překvapil svým vítězstvím na prestižním závodě Valachyman, kde porazil mistra republiky v OH i terénním triatlonu. V letošním roce se mu navíc povedlo ovládnout dorosteneckou kategorii v rámci ČP. Více o jeho triatlonových začátcích, podmínkách k tréninku a snech se dozvíte v rozhovoru.

Kdy jsi začal s triatlonem a kdo Tě k němu přivedl?

Přivedla mě k němu ODM 2017 v Brně, které jsem se chtěl ještě jednou zúčastnit. Jediný triatlon už ale byl věkově dostupný, a tak jsem se seznámil s krajským lídrem ODM Karlem Janákem, kterému vděčím za svůj triatlonový start.

Kdo je Tvým trenérem, jak dlouho spolu spolupracujete?

Matěj Nekoranec. Čistě tréninkově spolu právě zajíždíme druhou sezónu.

Kde se připravuješ a jaké máš tréninkové podmínky?

Jednou týdně se scházíme klubově ve Zlíně, jinak většinou trénuji ve Vsetíně. Podmínky jsou tu super- kopce, kopce… 🙂 Jen plavání by bylo lepší v nějaké tréninkové skupině.

Dělal jsi nějaký jiný sport před tím, než jsi začal s triatlonem? Je triatlon nyní Tvým jediným sportem?

Hlavním sportem pro mě bylo vždy plavání. Paradoxně dnes moje nejslabší disciplína. Zkusil jsem i ostatní sporty jako florbal, házenou, stolní tenis… Později se mi zalíbil orientační běh. Nyní už toho moc s triatlonem skloubit nejde.

V letošní sezóně se Ti povedlo vyhrát ČP v dorostenecké kategorii, co to pro Tebe znamená?

Výsledku si moc vážím. Znamená to pro mě možnost si zazávodit na mezinárodních závodech.

Jakých úspěchů si v letošní sezóně nejvíce ceníš?

Určitě posunu na závodech v zahraničí. Ať už „A“ finále a 11.místa na ME nebo TOP10 na EP.

Co říkají Tvoji nejbližší a Tvoji spolužáci ve škole na to, že děláš triatlon?

Dříve se divili, jak můžeme jít tři disciplíny za sebou bez žádné přestávky. 😀 Dnes už se o něj někteří sami zajímají.

Jaké jsou Tvoje cíle pro další sezónu?

Zapracovat na svých slabinách. Ať už je to technika běhu nebo síla rukou v plavání.

Jaké jsou tvoje dlouhodobé cíle a sny?

Ty si hrozně nerad dávám, hlavně ty sportovní.

Kdo Tě podporuje ve Tvém triatlonovém snažení? Máš nějaké sponzory?

Hlavně rodina, spolužáci, kamarádi, trenéři, klub. Spolupracujeme se značkou Inov-8. Všem za podporu moc děkuji!

A na závěr, máš nějakého talismana nebo speciální rituál, který před každým závodem děláš?

Přímo talisman nemám. Hodně si ale zakládám na stabilní výbavě. Třeba absolvovat závod s jiným bidonem by byl velký problém. 🙂

Máš nějaký idol?

Idol přímo ne, rád se ale učím od zkušených českých triatletů.


Alžběta Hrušková je česká triatlonová reprezentantka v kategorii juniorek. Mezi její největší úspěchy patří loňské 7. místo na ME dorostu, letos se jí velmi dařilo na domácím EP juniorů v Táboře, kde skončila na 5. místě a na ČP v Sokolově, kde celkově vyhrála i mezi ženami. V letošním roce se jí navíc povedlo ovládnout juniorskou kategorii v rámci ČP, v loňském roce byla v anketě širokou veřejností vybrána za Hvězdu Facebooku. Více o jejích triatlonových začátcích, podmínkách k tréninku a snech se dozvíte v rozhovoru.

Kdy jsi začala s triatlonem a kdo Tě k němu přivedl?

K triatlonu jsem se dostala vlastně náhodou. První zkušenosti s aquatlonem jsem měla ještě na základní škole, kde jsem se dvakrát úspěšně zúčastnila plavecko-běžeckého poháru, ale v té době jsem to jako plavkyně brala spíš jako plavecké závody a poté boj o přežití na běhu, protože jsem nikdy neběhala. Ale už v té době se můj plavecký trenér trochu bál, že z plavání přejdu na atletiku, já jsem o tom ale nikdy ani neuvažovala. Jednou mi dokonce cenu předával Filip Ospalý, můj budoucí týmový kolega. V té době jsem ještě neměla ani tušení, co je to triatlon. V roce 2015 jsem už plánovala končit s plaváním, ale přišla mi nabídka, jestli bych si nechtěla zkusit nějaký aquatlonový závod. Před závodem jsem si šla zkusit jeden běžecký trénink s trenérem Láďou Dvořákem, ale moc nadějně to nevypadalo. Zrovna se totiž běhaly intervaly v kopcích, což pro mě jako plavkyni byl boj o život, takže do závodu jsem šla s nulovým očekáváním. Závod jsem ale nečekaně vyhrála a tak jsem se rozhodla začít běhat pravidelně. Později jsem si zkusila i triatlonový závod, ale úspěšná jsem nebyla. První úspěch v podobě druhého místa přišel na Olympiádě dětí a mládeže v Plzni, který nikdo včetně mě nečekal. A tak jsem začala pravidelně trénovat s triatlonovým klubem v Brně a jako bonus jsem na konci sezóny vyhrála MČR a celkové hodnocení ČP ve své kategorii.

Kdo je Tvým trenérem, jak dlouho spolu spolupracujete?

Už od mých začátků mě trénuje Láďa Dvořák, se kterým výborně vycházím a tréninky mě moc baví. Skvěle se taky doplňuje s Tomášem Kočařem, který vede většinu plaveckých tréninků.

Kde se připravuješ a jaké máš tréninkové podmínky?

V tréninku mám nadstandardní podmínky. Jsem členkou týmu KONRAD TOOLS TEAM, jehož základnou je Sportareál Družstevní v Brně, kde se každý den scházíme na plavecké tréninky. Také zde nechybí posilovna, kde je možnost se připravovat i v rámci zimní přípravy na trenažerech a běhátkách. Na bazénu nechybí ani sauna s vířivkou. Mimo Družstevní se připravujeme také na atletickém oválu nebo brněnském velodromu. Ostatní tréninky jsou v Brně a okolí, takže výběr je opravdu velký. Většinu tréninků máme společně s týmovými kolegy, což mi vyhovuje, protože o zábavu opravdu nouze není. A když je nějaký trénink individuálně, tak se stejně většinou domluvíme a trénujeme společně. Řekla bych, že v Brně jsme taková jedna velká rodina, navzájem si pomáháme a je tu vždy skvělá atmosféra.

Dělala jsi nějaký jiný sport před tím, než jsi začala s triatlonem? Je triatlon nyní Tvým jediným sportem?

Jak už jsem zmínila v první otázce, tak jsem od mala závodně plavala. Jinak jsem vyzkoušela hodně různých sportů, ale žádný mě nikdy moc nechytil, a tak jsem vždy třeba po roce skončila. Teď už se naplno věnuji pouze triatlonu, jiný sport bych asi nestíhala.

V letošní sezóně se Ti povedlo vyhrát ČP v juniorské kategorii, co to pro Tebe znamená?

Určitě je to pro mě velký úspěch, ale na druhou stranu mě trochu mrzí, že jsem stejně jako loni kvůli kolizi termínů ME v Tartu a ČP v Mělníku nemohla bodovat i v celkovém hodnocení žen.

Jakých úspěchů si v letošní sezóně nejvíce ceníš?

Po loňském skvělém 7.místě na ME dorostu jsem letos prožívala poměrně smolnou sezonu. Velké závody (MEJ Tartu a MSJ Gold Coast) se mi nepodařily úplně podle mých představ. Sice se mi několikrát povedlo skončit na EP v TOP 10, ale do další sezony mám vyšší ambice. V ČR se mi asi nejvíc povedl závod v Sokolově, který jsem celkově ovládla.

Co říkají Tvoji nejbližší a Tvoji spolužáci ve škole na to, že děláš triatlon?

Všichni mi fandí, ale museli si zvyknout na to, že často nejsem jak ve škole, tak i doma. Škola mi vychází vstříc individuálním studijním plánem, abych stíhala všechny tréninky.

Jaké jsou Tvoje cíle pro další sezónu?

Určitě bych si přála se nominovat na MS v Lausanne, kde jsem byla loni na EP a závod jsem si tam oblíbila. Sedí mi hlavně kopcovitá cyklistická trať, která je podobná závodu v Karlových Varech. Určitě bych chtěla vylepšit všechna svoje letošní umístění na zahraničních závodech, protože to bude moje poslední sezona v juniorské kategorii.

Jaké jsou tvoje dlouhodobé cíle a sny? 

Triatlon dělám poměrně krátkou dobu, trénuji poctivě a tak doufám, že příští sezonu se zase posunu o kousek dál a zajedu nějaký hezký výsledek. Mým snem je, aby se mi povedly všechny disciplíny v jednom závodě, abych se konečně za nějaký závod mohla pochválit.

Kdo Tě podporuje ve Tvém triatlonovém snažení? Máš nějaké sponzory?

Za podporu děkuji klubu KONRAD TOOLS TEAM (www.konradtoolsteam.cz), kde mám klubové sponzory KONRAD TOOLS, NEW BALANCE, CANNONDALE, SPORTAREÁL DRUŽSTEVNÍ, SPONSER a dále městu Brno a Jihomoravskému kraji.

A na závěr, máš nějakého talismana nebo speciální rituál, který před každým závodem děláš?

Speciální rituály samozřejmě mám, ale nemůžu je prozradit, protože potom by už nefungovaly. Ale aspoň prozradím, že základem dobrého závodu je pořádná večeře. 😀


Ladislav Dvořák je dlouholetý závodník brněnského triatlonu, bývalý reprezentant ČR v dlouhém triatlonu a mistr ČR ve středním triatlonu. Ladislav v nynější době figuruje jako trenér v brněnském týmu KONRAD TOOLS TEAM (dříve EKOL), navíc má na starosti vznik nové Triatlonové akademie, která bude v úzkém spojení se Sportovním gymnáziem Ludvíka Daňka v Brně. Více o jeho sportovní kariéře, trenérských plánech a nových projektech najdete v rozhovoru.

Prozradil bys našim čtenářům, kdy a jak ses k triatlonu dostal a jak dlouho už se v tomto krásném sportu pohybuješ? Kterých svých výsledků si nejvíce ceníš a plánuješ třeba ještě nějaké do své bohaté sbírky přidat?

Svůj první triatlon jsem si vyzkoušel v roce 1999. Tehdy mne ke startu na místním závodě přemluvili kamarádi a triatlon se mi zalíbil. Do té doby jsem závodně plaval. Nejvíce si cením 10. místa z mistrovství Evropy ve středním triatlonu a vítězství na závodě Czechman. Další plány se závody zatím nemám.

V akci.

Dokázal bys porovnat podmínky k triatlonu v dobách, kdy jsi s tímto krásným sportem začínal s aktuálními podmínkami, které mají mladí triatlonisté v Brně a okolí?

Díky zázemí Sportareálu Družstevní a Sportovnímu gymnáziu Ludvíka Daňka jsou v Brně podmínky pro triatlon asi nejlepší, co jsem zažil. Pro kvalitní výsledky je ale nejdůležitější správný přístup k tréninku.

Co Tě vedlo k tomu, že jsi u triatlonu zůstal a začal působit jako trenér v brněnském triatlonovém týmu?

Triatlon a sport obecně mne hodně baví. Nejprve jsem chtěl pomoci klubu při ukončení trenérské činnosti v triatlonovém prostředí Tomáše Klímy (bývalý trenér EKOL TEAMu). Ale časem jsem zjistil, že mě trénování baví a začal se mu věnovat mnohem více. Také chci sportu vrátit to, co mi dal a dává. 😉

Mnozí již zaznamenali, že se váš tým přejmenoval na KONRAD TOOLS TEAM, chtěl bys tuto změnu čtenářům více přiblížit? Jsou s tímto krokem spojeny nějaké novinky, nebo zůstane vše při starém?

Doufám, že i nadále zůstaneme nejlepším klubem v ČR, budeme závodníkům poskytovat co nejlepší podmínky a oni se odvděčí výbornými výsledky. Navázané spolupráce s novým titulárním partnerem si velmi ceníme! Smlouva s minimální dobou trvání 5 let nám dává potřebnou jistotu. Do letošní sezóny jsme mohli závodníkům navýšit podporu, budeme mít nové klubové barvy a nově spolupracujeme s partnery Sponser či Castelli. Více na www.konradtoolsteam.cz.

Nový tým.

Měla by navíc vzniknout nová Triatlonová akademie, která by byla napojená na brněnské sportovní gymnázium. Co vše je s tímto novým projektem ČTA spojeno a na co se mohou mladí triatlonisté těšit?

Ano, Triatlonová akademie Brno už je hotová. 😉 Triatlonisté se můžou v zimním období těšit na 14 hodin plaveckých tréninků týdně, 8 hodin suché přípravy týdně, neomezený vstup do moderní posilovny a kardiozóny, relaxační koutek Sportareálu Družstevní. To vše můžou často absolvovat s předními triatlonisty, jako jsou Jan Čelůstka, František Kubínek, Romana Gajdošová, Alžběta Hrušková, Lukáš Kočař, Pavlína Poláčková či Jiří Kalus. Samozřejmostí je školní rozvrh upravený vzhledem k tréninkům, případně individuální školní docházka.

Lausanne.

Bude tato akademie pouze pro závodníky registrované v týmu KONRAD TOOLS TEAM anebo se členy této akademie může stát kdokoliv?

Triatlonová akademie je projekt ČTA nezávislý na klubové příslušnosti. Členem se tedy může stát i člen jiného oddílu. Pro přijetí je však nutné mít výkonnostní předpoklady v triatlonu.

Velodrom.

Vysvětlil bys čtenářům Tvojí pozici v triatlonovém týmu KONRAD TOOLS TEAM, Sportovním gymnáziu a Triatlonové akademii? Co vše je Tvým úkolem a kde Tě nejčastěji najdeme?

Hlavně jsem vedoucím trenérem, starám se o komunikaci s některými partnery a o vybrané organizační věci (registrace, pronájem sportovišť, materiální vybavení, propagace, web, jehož jsem i autorem, apod.). Prakticky se snažím, abychom měli v klubu co nejlepší podmínky. 😉 Předsedou klubu je Michal Kočař a druhý trenér Tomáš Kočař.

Kolik dětí máš odhadem v nynější době na starost? Máš vůbec čas i na něco jiného?

Celkově se s Tomášem Kočařem staráme o cca 25 aktivních závodníků, ale ne všichni vyžadují každodenní péči. Čas na něco jiného určitě mám, vždy záleží na jeho organizaci.

Tým.

Pokud bys měl vybrat jednu klíčovou věc, na kterou by si začínající triatlonisté měli dát pozor, jaká by to byla?

Vybral bych dvě. 😉 Trénujte správně a neztrácejte motivaci.


Přinášíme Vám rozhovor s Mgr. Ivanou Felgrovou, která se řadí mezi jednu z nejvýznamějších osobností mezi trenéry plavání nejen v Praze, ale i v celé ČR. Ivana dlouhodobě působí na FTVS, na katedře se zaměřuje na oblast trenérství, je i spolehlivou a oblíbenou vysokoškolskou učitelkou. Odborně se soustředí na silový a sprinterský trénink plavců a na trénink plavců na suchu. Stále působí i jako aktivní a úspěšná trenérka plavání, triatlonu, vodního póla a vodní záchranné služby. V poslední době se nejvíce věnuje plavání seniorů. Zajišťuje plavání v univerzitě třetího věku. Více o ní ZDE.

Prozraďte našim čtenářům, kdy a jak jste se k plavání dostala a co Vás přimělo začít se více angažovat do triatlonu?

Jsem ze sportovní rodiny, u nás se „hýbal“ od dědečka přes rodiče každý, a to úspěšně i reprezentačně. Nebylo divu, že jsem chtěla sportovat také. Závodně jsem hlavně plavala.

Velmi mladá jsem poté začala dělat trenérku plavání. To je poslání, nikoliv zaměstnání, a to vás vytíží skoro celodenně. Nejprve jsem 11 let vedla sportovní plaveckou školu v Praze 2. Když jsem tam začínala, byla jsem ještě studentkou vysoké školy a musela jsem žádat o souhlas vedení školy. Kupodivu, přesto, že jsem byla úplný „bažant“ se dařilo a brzy naše „sportovka“ začala v Československu vyhrávat. Do dnes nebyl systém přípravy mládeže – kombinace kvalitního suchého tréninku a plavání přiměřeného věku sportovce – překonán.

Potom jsem byla trenérkou ve vrcholovém sportu a po roce 1989 jsem začala učit na FTVS UK, na katedře plaveckých sportů.

V trenérské práci se mi velmi dařilo, a tak mě oslovili z triatlonu, abych přispěla ke zlepšení plavecké techniky závodníků, hlavně Lenky Radové, studentky FTVS UK (dnes Kovářové). Byl předpoklad, že se může probojovat až na OH. Podařilo se jí to nakonec dvakrát.

S Lenkou Kovářovou (Radovou) v roce 2000.

V družstvu trénovala i sprinterka Sandra Kazíková, byla také studentkou FTVS a startovala také na dvou olympiádách.

Z trenérského hlediska to bylo úžasné období, měla jsem možnost věnovat se pohybově nadaným a velmi inteligentním děvčatům, které věděly, co chtějí a plnily úkoly na 100 %. Navíc ještě měly rády humor a to je vítané při tréninkové dřině a únavě. Bylo to velké štěstí.

Zkoušela jste někdy i sama závodit či snad stále závodíte?

Sama jsem ale triatlon nikdy nezkoušela. Když se tento sport v naši zemi a ve světě „rozjížděl“, tak už jsem byla věkově spíše do veteránů. V plavání závodím stále, jak zdraví dovolí. Startuji na veteránských závodech doma a na mistrovstvích „Masters“ světa a Evropy. Není úplně lehké se na závody připravit, je třeba pravidelně, téměř denně trénovat jak ve vodě, tak na suchu.

Nyní působíte na FTVS a spolupracujete s ČTA, přibližte nám, v čem Vaše práce spočívá?

Na Fakultě jsem pracovala víc než 15 let. Učila jsem plavecké sporty, přednášela ve specializaci trenérství. V současnosti pracuji pro triatlon a pro školu jen nárazově, když jsem vyzvána.

Jaké další aktivity Vás zaměstnávají? Jezdíte např. na nějaká soustředění či na závody? Působíte v nějakém týmu a máte nějaké svěřence?

Jsem trenérkou žáků vodního póla (vyhrávají), vedu kondiční cvičení ve vodě pro seniory Prahy 2, sestavuji trénink závodníkům „Masters“ atd. Myslím, že na to, že mám už 10 let právo na důchod, toho dělám celkem dost. 🙂

S týmem vodního póla.

Jak by se podle Vás mělo pracovat s mladými sportovci, jaké metody se Vám osvědčily?

Hlavně systematicky, adekvátně k biologickému věku mladého sportovce. Nevidím ráda, když ambiciózní trenéři a někdy i rodiče „tlačí na pilu“. Chtějí za každou cenu vyhrávat, přidávají nepřiměřeně na tréninkových objemech. Výsledek: sportovci ztrácejí motivaci, začnou hledat jinou náplň života a utečou od našeho sportu.

Když to závodníci přesto „přežijí“, často se jejich výkonnostní vývoj zpomalí, protože jsou už demotivováni a vyčerpáni. Zapomíná se, že mládež by měla projít bohatou, všestrannou přípravou na suchu, a to už od útlého věku. Jenom tak je předpoklad, že zdravě, ale hlavně plynule jejich sportovní kariéra poroste.

S první Češkou, Helenou Hladkou, která zaplavala 100VZ pod 1 minutu.

Doufám, že se společnost dopracuje k tomu, že zavede moderní formu sportovních tříd v základních školách, nikoli jen pro zájemce, ale pro všechnu mládež jako poznání širokých možností pohybových aktivit pro udržení zdraví celých generací.

Systém grantů a podpory sportu od OH výboru zatím ale nemá stabilní zákony o rozdělování peněz, kolikrát závisí na náhodě nebo na tom, kdo je v boji o finance drsnější

Děti, když se naučí plavat, měly by se zdokonalovat v plaveckých oddílech (tzv. „přípravky“ závodního plavání). Cílem je ovládat všechny plavecké způsoby, obrátky, starty. Všechny děti plavou vše, nespecializují se, na závody nevylaďují, neopomíjejí některý plavecký způsob. Toto bych na 2 až 3 roky doporučila všem dětem, protože jen takto získají plaveckou jistotu a zároveň výbornou kondici, vytrvalost, sílu, celkovou zdatnost a odolnost, kterou mohou využívat následně ve zvoleném sportu. Nemusí to být jen bazénové plavání, vodní pólo, dálkové plavání, ale ani triatlon či další víceboje. Znám i úspěšné orientační běžce, dokonce bobistu, hokejistu, veslařky, košíkáře, běžce na lyžích apod. Základ jejich tělesné kondice byl dán závodním plaváním.

Jak byste porovnala práci s dětmi a práci se začínajícími plavci v pokročilém věku? Vidíte zde nějaké spojitosti?

Trenér dětí a mládeže stále řeší otázku, kolik plaveckého tréninku věnovat technice plavání a kolik kondici. Když se věnujete jen technice, potom vám „uteče“ optimální období pro tělesný rozvoj. V opačném případě, když podporujete jen rozvoj kondice a neopravujete techniku, pak to limituje závodníkův výkon a přestane se zlepšovat.

Když se pokouší dospělý sportovec dohonit, co nenaplaval v mládí a chce se naučit kraul (co nejlépe),  je to většinou pěkná dřina. Hlavní je nespěchat! Začít nácvikem plavecké polohy s boky až na hladině a následně zvládat „nohy kraul“. Většinou se to nedaří, protože dospělá osoba má často „tuhé“ klouby, nepružnou páteř atd. Většina zájemců prošla kariérou v jiném sportu a to na nich zanechalo dobré (obecná kondice, síla), ale i nepříznivé následky. I když máte touhu honem už toho kraula začít plavat, radím nespěchat, nepřeskakovat didaktické kroky: a) poloha, b) nohy kraul, c) dýchání do vody.

Těmto začátkům věnovat dost péče a potom teprve paže a souhru. Navíc během nácviku plavat i znak.

Ivana v akci.

Jaké jsou podle Vás nejčastější chyby, kterých se trenéři mládeže (a nejen jí) dopouštějí a jak se jim vyvarovat?

Myslím, že už to bylo řečeno. Jen bych chtěla ještě dodat, že trenér by se měl k dětem chovat srdečně, ale zároveň vyžadovat disciplínu. Pokud je na tréninku i pohoda a legrace, tak je vyhráno, všechny to baví. Spolupráce s rodiči dětí je nutná.

Když byste měla vybrat jednu radu pro začínající plavce a triatlonisty, jaká by byla?

Trpělivě a pečlivě trénovat, vydržet v tréninku. Kdo vydrží, ten má velkou naději na úspěch (závodníků a hlavně děvčat je v triatlonu v ČR málo).

Řekněme, že by nějaký rodič či závodník chtěl vyhledat Vaši pomoc s plaveckým tréninkem, je možné Vás nějak kontaktovat? Jak se k Vám případný zájemce dostane?

Nevyhýbám se konzultacím (technika kraul), ale vím, že každý závodník má v první řadě svého oddílového trenéra a ten je mu nejblíže. Mezi závodníky, jejich rodiči a jejich trenéry by měla být plná důvěra.


Tomáš Langhammer je velkou triatlonovou osobností poslední dekády. Vedle toho že stále výborně závodí, je jedním z hlavních organizátorů triatlonových a duatlonových závodů u nás. Jeho syn Jakub, kterého k triatlonu dovedl, je navíc jedním z předních českých závodníků ve středním triatlonu. Více informací o vedoucím triatlonového týmu Krušnoman najdete v rozhovoru.

Prozradil bys našim čtenářům, kdy a jak ses k triatlonu dostal a jak dlouho už se v tomto krásném sportu pohybuješ? Kterých svých výsledků si nejvíce ceníš a plánuješ třeba ještě nějaké do své bohaté sbírky přidat?

Dostal jsem se k němu přes kombinaci mé silné nadváhy (skoro 100 kg) a zhlédnutí TV sestřihu z Benešovského Železného muže, psal se rok 1994. Potřeboval jsem v tu chvíli motivaci, jak sundat kilogramy z mého těla. První testovací závod byl Powerman Czech v Lázních Bělohrad v roce 1996. Zde jsem uzavíral startovní pole. Pak v roce 1997 a 1998 první Czechmany v Sadské a svoji dlouhou premiéru, byť na pořadatelem zkrácené trati cyklistiky, jsem si odbyl v Račicích 1998. Všech výsledků si cením stejně. Možná snad IRONMAN Switzerland 2002, kdy jsem byl opravdu krůček od nominace na Hawaii 2002. Ale i o tom je sport, je o prohrách a vítězstvích. A je důležité se z výher „nepo….“ a z proher se poučit. A co plánuji – našel jsem se v extrémních triatlonech. Je to něco úžasného, otočí se Vám triatlonový budík v hlavě. Miluji triatlony v kopcích, v přírodě, kde všichni závodníci táhnou za jeden provaz a navzájem si pomáháme. První takový byl Krkonošman Full HD v podání Honzy Pešana, poté již legendární Xtreme Czech Triathlon Winterman a teď náš Extreme Punk Triathlon. To nejsou závody, to jsou sportovní výzvy, které se Vám dostanou pod kůži, a nechcete už nic jiného. Až tady poznáte, že bolest těla je vlastně bolestí hlavy a když nemůžete, ještě 100 krát můžete a dokonce i přidat na rychlosti.

Krkonošman 2016

Když nemůžete, ještě 100 krát můžete!

 

Dokázal bys porovnat podmínky k triatlonu v dobách, kdy jsi s tímto krásným sportem začínal (případně když začínal Jakub) s aktuálními podmínkami, které mají mladí triatlonisté v Litvínově a okolí?

Podmínky jsou takové, jaké si je uděláš. Pořád je to stejné a je jedno, jestli je rok 1998 či 2018. Je to jen na tobě, na nikom jiném to není. A to se týká jak tréninkových podmínek, tak i podpory od okolí. Krásné, byť trochu pohádkové srovnání je ve filmu Rocky, kdy Silvester Stalone trénoval v zimě v hlubokém sněhu a jeho soupeř v laboratorních podmínkách. A kdo vyhrál? A o tom to přesně je. Je to jen o tobě, o tvém chtíči, POKOŘE a vůli něco dokázat a pak to ostatní přijde, a když nepřijde, nevadí, trénuj a makej dál. Možná jediný rozdíl je cesta k informacím. Dříve jsem například kalendář akcí hledal v časopise Peloton a nyní je vše na síti online.

Radost a pokora…

Je to jen o tobě, o tvém chtíči, POKOŘE a vůli něco dokázat!

 

Co Tě vedlo k tomu, že jsi triatlonu tolik propadl? Těch aktivit okolo tohoto sportu děláš opravdu mnoho…

Triatlon je úžasná dřina, je to droga, je to smysl života. Všeobecně na sportu je krásný to, že tě nikdy nepodrazí. Dá ti jen tolik, kolik ty mu dáš. A v triatlonu to platí dvojnásob. Dělám toho opravdu moc, ale mám okolo sebe rodinu, kamarády, přátele, kteří mi plní mé sny a za to jim patří obrovský dík. Děláme závody, resp. pořádáme Krušnoman Duatlon, Krušnoman Cross Triathlon a taky Krušnoman Extreme Punk Triathlon. Do toho máme ještě oddíl, vlastně ústav, kde máme 4 krát týdně společné tréninky. U nás se pořád něco děje.

V akci.

Triatlon je úžasná dřina, je to droga, je to smysl života!

 

Jak a kdy vznikl váš tým Krušnoman a s kým jsi do tohoto projektu šel? Váže se ke vzniku tohoto týmu nějaká vtipná událost? 😉

Krušnoman Triathlon Team Litvínov vznikl jako všechno, v hospodě, psal se rok 2004. Na začátku nás bylo k jednomu stolu a pak přišli první uchazeči a uchazečky. Nejdříve to byly děti našich kamarádů, mimochod v jedno období k nám do oddílu přešla větší část dívčího aerobic teamu. Pak přicházeli dospěláci z okolí a postupně se to dostalo do množství, jaké je nyní. Unikátnost a krása je v tom, že u nás v týmu jsou jak žáci, tak i dorost s juniory a také „věkovky“ až k 60+. Ti starší inspirují ty mladší, holky kluky atd. Jsme prostě rodina, kde všichni táhneme za jeden provaz. U nás v týmu platí: disciplína, řád, pokora a pořádek.

Tým.

U nás v týmu platí: disciplína, řád, pokora a pořádek.

 

Kdy jsi přišel s myšlenkou uspořádat svůj první duatlonový závod? Jak jsi k tomuto závodu postupně přidával další podniky?

Bylo to v roce 2005, kdy duatlon byl trochu utiskován a každý rok jsem se v ročenkách ČSTT dočítal, že je to mrtvý sport. A jelikož mám rád výzvy a jsem tak trochu rebel, tak jsem šel do toho. Nejdříve prostřednictvím Triexpert Cupu, poté Classic Cupu a nyní je duatlon nedílnou součástí Czechman Tour. A dnes má dlouhý duatlon Krušnoman více závodníků na startu (vloni celkem 354 lidí, z toho 175 hlavní závod), než některé podniky „Powerman Series“ ve světě. Dokonce vloni jsme byli požádáni prezidentem I.P.A. (International Powerman Association), Johnem Raadscheldersem, zdali bychom neuspořádali závod Světové série Powerman u nás. Ale finanční podmínky jsou kruté a já chci mít příjemné „ředitelské spaní“ a trochu jsem se i obával ztráty rodinné atmosféry.

Krušnoman Tour 2018.

 

Ale pozor, před duatlonem vznikl v Litvínově v roce 2002 triatlon, tzv. olympijský triatlon přezdívaný olympijský Embrun. V cyklistice se vyjížděla Dlouhá Louka a na 40 km triatleti nastoupali k 1000 m. Ze silničního triatlonu se po čase stal terénní triatlon a s roční pauzou to trvá dodnes, jen z Litvínova jsme se na čas přesunuli na Klíny a teď terénní triatlon žije v Mostě a je zdráv a daří se mu velmi dobře, a to i díky obrovské podpoře od statutárního města Mostu. Do toho všeho jsme udělali jeden rok i Diamonda, tzn. plavání + silniční kolo + MTB + běh. No a letos druhým rokem pořádáme otevřený triatlonový trénink na tratích železného muže, tzv. Extreme Punk Triathlon, kde celkové převýšení se blíží bez pár metrů k 5000 m. Už nyní je účastnická listina skoro plná – zbývá poslední slot. Tímto „tréninkem“ se vracíme ke kořenům triatlonu a je to úžasný.

Tvoje závody jsou známé svojí extrémní obtížností, která láká spíše dospělé závodníky. Co nabízejí Tvoje závody mladším závodníkům? Možná se více hodí parafráze: „A co děti, mají si kde hrát?“ 😉

Oni nejsou extrémně obtížné, oni jsou spravedlivé. Běh je během, cyklistika je cyklistikou. Ano, žádné roviny, ale zase ty výhledy. A děti, u nás si mají kde hrát. Při duatlonu je to MTB duatlon, kdy děti běhají po sjezdovce Sportareálu Klíny a MTB část jezdí po „singltrecích“ v okolí. Vzdálenosti jsou možná pro někoho směšné, ale převýšení je dosti velké. A pro „rovináře“ máme terénní triatlon v Mostě. Všechno pod křídly Tomáše Slavaty a jeho hromové party. Takže děti si mají kde hrát a každý škvrně dostane v cíli odměnu. A votom to je…

Organizační tým.

 

Kolik dětí máš odhadem v nynější době na starost? Jak široká je základna Krušnoman TT?

Žáků šest, plus dorostence a juniory. Naším cílem je z nich v prvé řadě vychovat rovné sportovce, kteří triatlon budou mít jako smysl života. Hlavní je pro žáky škola, zdraví a láska ke sportu jako takovému.  Jinak v týmu nás je necelá padesátka, takový věkový guláš – ale ten guláš, vážení, je fantasticky dobrý. 😉

Guláš…

 

V poslední době o sobě nechává hodně slyšet Tvůj syn Jakub, co říkáš na jeho výkony a jak jsi ho k triatlonu přivedl?

Jakub byl přesně vychováván podle vzoru: všechno přijde, až si to zasloužíš svojí snahou, pílí a chtíčem něco dokázat. Jsme na Jakuba patřičně pyšní, pracuje na sobě, posouvá se dopředu. V Austrálii, kde žije, pracuje a trénuje, se mu daří a je spokojený. Spokojené dítě – spokojení rodiče. Díky sociálním sítím jsme s Jakubem 1 až 2 krát týdně ve spojení.  Jakub k triatlonu přišel jako dítě, které doprovází své rodiče na závody. Všechno začalo na Czechmanu v Sadské, kde Jirka Horký udělal i vložený závod pro děti. V té době mě už trénoval Jarda Hýzl a Jakubovi Jarda půjčil na závod svůj triatlonový žluto-černý dres Kepáku Brno a po závodě mu ho věnoval. Rok se s rokem sešel a z mých trenérských rukou byl Jakub vpuštěn do trenérských spárů „pana trenéra“ Jaroslava Hýzla, který ho trénuje do teď. Prostě karma, a tak to mělo být. Jakub s Jardou tvoří dvojku, ve které to funguje a jedou spolu jako dobře namazaný stroj.

Syn Jakub.

Na Jakuba jsme patřičně pyšní.

 

Jaké jsou Tvoje nové triatlonové cíle a vize? Co bys doporučil ČTA, aby se stále zlepšovala? A co říkáš na její činnost?

Moje vize – forever young. 😉

Moc bych si přál, aby moje rodina a přátelé byli zdraví, aby je neopouštělo štěstí a mohli žít život plnými doušky. Další moje vize je disciplína, řád, pokora a pořádek. Tuto vizi se snažím činiti na sobě a pak mám právo to činit na ostatních.

Rodina, přátelé a emoce…

Moje vize – forever young… 😉

 

S některými kroky ČTA se rozcházíme – to je věc veřejná a netajím se s tím, ale máme mezi sebou gentlemanskou dohodu, že když se mi bude třeba něco „nelíbit“, nejdříve se to dozvědí přímo oni a máme prostor nad tím „vnitřně“ diskutovat. Navzájem se respektujeme, a pokud jsou nějaké hroty mezi námi, snažíme se je pak společně obrušovat. Někdy to jde, někdy nikoliv. Ale i o tom je život.

Přeji všem do toho stávajícího roku 2018, ať si plníme sny, které máme.

Winterman.


Luboše Bílka netřeba dlouze představovat. Každý, kdo se alespoň trochu orientuje v triatlonovém dění, Luboše zná jako výborného trenéra. Vítězství jeho svěřence Sebastiana Kienleho na Havaji mu dokonce přineslo ocenění v anketě Trenér roku 2015, kde skončil na děleném 4. až 10. místě. S Lubošem již vyšlo několik rozhovorů, my se Vám ale pokusíme přiblížit jeho názory na práci s mládeží. Více se dočtete v našem silvestrovském speciálu.


Jan Řehula je známá triatlonová osobnost poslední dekády. Na olympijských hrách v Sydney vybojoval bronzovou medaili, jedná se o první a do dnes jedinou českou medaili v triatlonu na OH v historii. Jan byl v posledních letech šéftrenérem české triatlonové reprezentace a zakladatelem a hlavním trenérem Triatlonové akademie v Plzni (TAP). Zprostředkovali jsme pro vás unikátní rozhovor s touto triatlonovou ikonou, která toho navíc dělá hodně i pro ty nejmenší. Více v našem rozhovoru.


Anna Jonášová je trenérka plavání, která se specializuje na práci s dětmi a mládeží. Působí v triatlonovém oddílu Elab team a v plavecké škole Delfínek. Do svých 5 let vyrůstala na Kubě, kde si vodní prostředí zamilovala. Od mala se věnovala plavání a následně, po vzoru svého otce, vodnímu pólu. Později úspěšně závodila na republikové úrovni v plavání kategorie Masters. Kromě sportu se věnuje překladatelské a pedagogické činnosti se zaměřením na španělský a francouzský jazyk. Více o ní a jejích názorech na trénink mládeže najdete v rozhovoru.


Michal Beránek je bývalý reprezentant ČR v dálkovém plavání. Několikrát se stal mistrem republiky v dálkovém plavání a svého času se řadil mezi TOP10 dálkových plavců na světe. Po skončení aktivní kariéry začal s trénováním mládeže, byl reprezentačním trenérem juniorských plavců. V nynější době mimo jiné spolupracuje s českou triatlonovou reprezentací jako specialista na plavání. Více o jeho názorech na trénink mládeže se dozvíte v našem rozhovoru.