Rozhovor s Annou Jonášovou

Anna Jonášová - trenérka plavání, která se specializuje na práci s dětmi a mládeží. Pojďme za ní!

Anna Jonášová je trenérka plavání, která se specializuje na práci s dětmi a mládeží. Působí v triatlonovém oddílu Elab team a v plavecké škole Delfínek. Do svých 5 let vyrůstala na Kubě, kde si vodní prostředí zamilovala. Od mala se věnovala plavání a následně, po vzoru svého otce, vodnímu pólu. Později úspěšně závodila na republikové úrovni v plavání kategorie Masters. Kromě sportu se věnuje překladatelské a pedagogické činnosti se zaměřením na španělský a francouzský jazyk. Více o ní a jejích názorech na trénink mládeže najdete v rozhovoru.

Prozraďte našim čtenářům, kdy a jak jste se k plavání dostala a co Vás přimělo začít se více angažovat do triatlonu?

K plavání jsem se dostala už tím, že jsem se narodila do plavecké rodiny. Maminka byla v širší československé reprezentaci, výborná znakařka a držitelka čs. rekordu na 100PZ a v plaveckém pětiboji (50VZ, 50P, 50M, 50Z, 100PZ). Tatínek byl vynikající hráč vodního póla a československý reprezentant ve vodním pólu. Plavat jsem uměla velmi záhy, protože jsem do 5 let vyrůstala na Kubě a tam bylo hodně příležitostí, kde se v plavání zdokonalovat. Závodně jsem začala plavat v roce 1976 v plzeňském oddíle Slavia VŠ a s různými přestávkami jsem tam vydržela až do roku 1989, ale to už jsem tři roky hrála vodní pólo. Jak je vidět, vodní prostředí je mi blízké a plavání je opravdu můj nejmilejší sport.

Zkoušela jste někdy i sama závodit či snad stále závodíte?

Jako malá jsem závodně plavala a k závodění jsem se vrátila v roce 2011 v rámci Masters plavání. Velmi mě to nabíjelo a bavilo mne vylepšovat si ve svém věku osobní rekordy. Bohužel jsem v roce 2016 dlouhodobě onemocněla, takže jsem „vypadla“ z tréninku. Můj návrat do závodního plavání je teď ve fázi teoretické přípravy, ale věřím, že příští rok už budu zpátky v kondici. Závodění mi chybí.

Nyní působíte v triatlonovém oddílu Elab team, jaká je Vaše pozice v tomto týmu a kde jinde jste působila?

V Elab teamu jsem od samotného začátku fungování oddílu. Začátky nebyly jednoduché. Měla jsem na starosti všechny plavecké tréninky a dětí přibývalo. Nějaký čas jsme trénovali společně s manželem, hledali šikovné kolegy a nakonec jsme do oddílu přijali trenérku Martinu Novákovou, která je s námi dodnes. Moje pozice je hlavní trenér plavání. Do trénování jiných sportů se nepouštím, na to máme zkušené kolegy.

Kromě Elab teamu působím již od roku 2006 v plavecké škole Delfínek, kde mám na starosti metodiku. Podařilo se mi vybudovat družstvo pro děti, které by se v budoucnu chtěly věnovat závodnímu plavání, nebo jim prostě plavání jde a snaží se v něm maximálně zdokonalit. Od letošního školního roku mám ve své kompetenci také družstvo maminek a tatínků, kteří se chtějí naučit správně plavat.

Krátce jsem také působila jako trenérka plavání pólistické přípravky pražské Slavie. Jinak se věnuji překladatelské a pedagogické činnosti. Mojí specializací je španělština a francouzština.

S dětmi z Elab teamu

Jaké tréninkové podmínky ve Vašem klubu čekají na případné zájemce? Jaká sportoviště využíváte?

Zásadně se řídím tím, že dokud děti chodí na tréninky rády, říkají si o víc, ptají se, kdy bude další soustředění a s úsměvem chodí na ranní trénink, je všechno v pořádku. Snažím se s dětmi co nejvíc komunikovat. Nebavíme se jenom o plavání, zajímá mne každé dítě jednotlivě, je pro mne hodně důležité poznat, kdo jaký je. Usnadňuje mi to pak mou trenérskou práci. Podobnou filozofii vyznávají i moji kolegové u bazénu nebo na běžeckých trénincích. Nejvíc se s dětmi poznám na závodech. Jsou otevřenější a upřímnější.

Pro naše tréninky využíváme hlavně bazén na Šutce, občas bazén na Výstavišti a pro běh Čimický háj, atletický stadión Sparty na Podvinném mlýně a tělocvičnu v OC Krakov.

S dětmi na atletice

Jaké další aktivity Váš klub pořádá? Organizujete např. společná soustředění, výjezdy na závody?

Alespoň dvakrát v průběhu školního roku pořádáme soustředění mimo Prahu, o letních prázdninách jezdíme na týdenní kemp. Kromě toho děláme víkendové tréninky formou příměstského tábora. Ráno děti začínají plaveckým tréninkem, následuje společný oběd, krátký odpočinek, běžecký trénink a ještě jeden v bazénu. Také pro děti nabízíme víkendový triatlonový kemp, kde si děti nacvičují plavání na otevřené vodě, triatlonové depo a záludnosti jízdy na kole. V průběhu celého roku se alespoň dvakrát do měsíce s dětmi účastním plaveckých závodů, kde někteří dosahují opravdu kvalitních výkonů (2. a 3. místo na MČR starších žáků 2017) a v triatlonové sezoně jezdíme na triatlony nebo aquatlony po celé ČR. V našem oddílu působí mistryně ČR v triatlonu dívek do 10 let. Jedna z našich svěřenkyň byla letos vybrána do Sportovního centra mládeže, což je obrovský úspěch! Na letošní Olympiádě dětí a mládeže v Brně jsme měli dokonce pětinásobné zastoupení! Kraj Prahu reprezentovali dva naši plavci (1 dívka + 1 chlapec) a triatlon dokonce 3 sportovci (1 dívka + 2 chlapci).

Kolik dětí a mladých sportovců máte v nynější době na starost?

V současnosti mám na starosti téměř 50 dětí. Ne všichni jsou ale závodníci a triatlonisté. Některé děti se věnují výhradně plavání, některé děti provozují jiné sporty (badminton, florbal, softball, atletika) a plavání mají jako doplňkový sport, některé jsou zaměřené výhradně na triatlon. Téměř všichni si občas „dají“ nějaký aquatlon nebo triatlon.

Obklopena dětmi…

Jak by se podle Vás mělo pracovat s mladými sportovci, jaké metody se Vám osvědčily?

Jak už jsem řekla dříve, je potřeba s dětmi komunikovat jako se sobě rovnými. Pracovat s dětmi neznamená pracovat méně nebo hůře. Naopak. Děti jsou velmi vnímavé, a jakmile vycítí, že s nimi jednáte jako s malými, což pro ně může znamenat jistou podřadnost, ztratí zájem a respekt. Je pak velmi těžké si ztracený respekt dobýt zpět.

Jaké jsou podle Vás nejčastější chyby, kterých se trenéři mládeže dopouštějí a jak se jim vyvarovat?

Bohužel je poměrně dost vžitý názor, že děti se spokojí s málem nebo s něčím jednoduchým. Ale děti nejsou hloupé. Jednoduchou hru nebo jednoduchý motiv přijmou, ale nezaujme je to. Většina dětí raději přijme složitější hru nebo úkol. Samozřejmě musím k dětem přistupovat zodpovědně, nepřepínat je a nabídnout trénink zábavný, třeba i s legrací. Řídím se tím, že chci z dětí vychovat sportovce na celý život. Chci, aby měly rády pohyb a braly ho jako součást života. A je pro mne důležité vytvořit kolektiv. Nemusí se všichni mít rádi, ale měli by se navzájem respektovat a naučit se spolu pracovat. Včetně mne.

V akci…

Když byste měla vybrat jednu radu pro začínající plavce a triatlonisty, jaká by byla?

Začínající triatlonista by se měl zaměřit na plavání, které je pro člověka nejméně přirozeným sportem. Začínající plavec – mluvíme o dítěti kolem 6. až 7. roku – by měl své první plavecké zkušenosti sbírat pokud možno na menším bazénu (25m), v příjemném prostředí, ať už v kolektivu nebo samostatně. To je na každém jednotlivci. Já při výuce plavání zastávám názor, že nejdůležitější je vycházet z perfektní splývavé polohy a správného kraulového/znakového kopu. Do našeho oddílu přijímáme děti kolem 8 let, které umí plavat znak, mají základy kraulu a nebojí se v tréninku pracovat a spolupracovat.

Jak se k Vám případný zájemce o plavání či triatlon dostane? Co pro to musí udělat a jaké musí mít předpoklady?

Zájemci nás mohou vyhledat na www.elabteam.cz nebo na FB a nebo přímo u bazénu v Aquacentru Šutka, kde trénujeme 3x týdně, v pondělí, ve středu a ve čtvrtek.

Napsal František Schoval

Šéfredaktor a koordinátor projektu Triatlon pro děti