Rozhovor s Ivanou Felgrovou

Přinášíme Vám rozhovor s Mgr. Ivanou Felgrovou, která se řadí mezi jedny z nejvýznamějších osobností mezi trenéry plavání nejen

Přinášíme Vám rozhovor s Mgr. Ivanou Felgrovou, která se řadí mezi jednu z nejvýznamějších osobností mezi trenéry plavání nejen v Praze, ale i v celé ČR. Ivana dlouhodobě působí na FTVS, na katedře se zaměřuje na oblast trenérství, je i spolehlivou a oblíbenou vysokoškolskou učitelkou. Odborně se soustředí na silový a sprinterský trénink plavců a na trénink plavců na suchu. Stále působí i jako aktivní a úspěšná trenérka plavání, triatlonu, vodního póla a vodní záchranné služby. V poslední době se nejvíce věnuje plavání seniorů. Zajišťuje plavání v univerzitě třetího věku. Více o ní ZDE.

Prozraďte našim čtenářům, kdy a jak jste se k plavání dostala a co Vás přimělo začít se více angažovat do triatlonu?

Jsem ze sportovní rodiny, u nás se „hýbal“ od dědečka přes rodiče každý, a to úspěšně i reprezentačně. Nebylo divu, že jsem chtěla sportovat také. Závodně jsem hlavně plavala.

Velmi mladá jsem poté začala dělat trenérku plavání. To je poslání, nikoliv zaměstnání, a to vás vytíží skoro celodenně. Nejprve jsem 11 let vedla sportovní plaveckou školu v Praze 2. Když jsem tam začínala, byla jsem ještě studentkou vysoké školy a musela jsem žádat o souhlas vedení školy. Kupodivu, přesto, že jsem byla úplný „bažant“ se dařilo a brzy naše „sportovka“ začala v Československu vyhrávat. Do dnes nebyl systém přípravy mládeže – kombinace kvalitního suchého tréninku a plavání přiměřeného věku sportovce – překonán.

Potom jsem byla trenérkou ve vrcholovém sportu a po roce 1989 jsem začala učit na FTVS UK, na katedře plaveckých sportů.

V trenérské práci se mi velmi dařilo, a tak mě oslovili z triatlonu, abych přispěla ke zlepšení plavecké techniky závodníků, hlavně Lenky Radové, studentky FTVS UK (dnes Kovářové). Byl předpoklad, že se může probojovat až na OH. Podařilo se jí to nakonec dvakrát.

S Lenkou Kovářovou (Radovou) v roce 2000.

V družstvu trénovala i sprinterka Sandra Kazíková, byla také studentkou FTVS a startovala také na dvou olympiádách.

Z trenérského hlediska to bylo úžasné období, měla jsem možnost věnovat se pohybově nadaným a velmi inteligentním děvčatům, které věděly, co chtějí a plnily úkoly na 100 %. Navíc ještě měly rády humor a to je vítané při tréninkové dřině a únavě. Bylo to velké štěstí.

Zkoušela jste někdy i sama závodit či snad stále závodíte?

Sama jsem ale triatlon nikdy nezkoušela. Když se tento sport v naši zemi a ve světě „rozjížděl“, tak už jsem byla věkově spíše do veteránů. V plavání závodím stále, jak zdraví dovolí. Startuji na veteránských závodech doma a na mistrovstvích „Masters“ světa a Evropy. Není úplně lehké se na závody připravit, je třeba pravidelně, téměř denně trénovat jak ve vodě, tak na suchu.

Nyní působíte na FTVS a spolupracujete s ČTA, přibližte nám, v čem Vaše práce spočívá?

Na Fakultě jsem pracovala víc než 15 let. Učila jsem plavecké sporty, přednášela ve specializaci trenérství. V současnosti pracuji pro triatlon a pro školu jen nárazově, když jsem vyzvána.

Jaké další aktivity Vás zaměstnávají? Jezdíte např. na nějaká soustředění či na závody? Působíte v nějakém týmu a máte nějaké svěřence?

Jsem trenérkou žáků vodního póla (vyhrávají), vedu kondiční cvičení ve vodě pro seniory Prahy 2, sestavuji trénink závodníkům „Masters“ atd. Myslím, že na to, že mám už 10 let právo na důchod, toho dělám celkem dost. 🙂

S týmem vodního póla.

Jak by se podle Vás mělo pracovat s mladými sportovci, jaké metody se Vám osvědčily?

Hlavně systematicky, adekvátně k biologickému věku mladého sportovce. Nevidím ráda, když ambiciózní trenéři a někdy i rodiče „tlačí na pilu“. Chtějí za každou cenu vyhrávat, přidávají nepřiměřeně na tréninkových objemech. Výsledek: sportovci ztrácejí motivaci, začnou hledat jinou náplň života a utečou od našeho sportu.

Když to závodníci přesto „přežijí“, často se jejich výkonnostní vývoj zpomalí, protože jsou už demotivováni a vyčerpáni. Zapomíná se, že mládež by měla projít bohatou, všestrannou přípravou na suchu, a to už od útlého věku. Jenom tak je předpoklad, že zdravě, ale hlavně plynule jejich sportovní kariéra poroste.

S první Češkou, Helenou Hladkou, která zaplavala 100VZ pod 1 minutu.

Doufám, že se společnost dopracuje k tomu, že zavede moderní formu sportovních tříd v základních školách, nikoli jen pro zájemce, ale pro všechnu mládež jako poznání širokých možností pohybových aktivit pro udržení zdraví celých generací.

Systém grantů a podpory sportu od OH výboru zatím ale nemá stabilní zákony o rozdělování peněz, kolikrát závisí na náhodě nebo na tom, kdo je v boji o finance drsnější

Děti, když se naučí plavat, měly by se zdokonalovat v plaveckých oddílech (tzv. „přípravky“ závodního plavání). Cílem je ovládat všechny plavecké způsoby, obrátky, starty. Všechny děti plavou vše, nespecializují se, na závody nevylaďují, neopomíjejí některý plavecký způsob. Toto bych na 2 až 3 roky doporučila všem dětem, protože jen takto získají plaveckou jistotu a zároveň výbornou kondici, vytrvalost, sílu, celkovou zdatnost a odolnost, kterou mohou využívat následně ve zvoleném sportu. Nemusí to být jen bazénové plavání, vodní pólo, dálkové plavání, ale ani triatlon či další víceboje. Znám i úspěšné orientační běžce, dokonce bobistu, hokejistu, veslařky, košíkáře, běžce na lyžích apod. Základ jejich tělesné kondice byl dán závodním plaváním.

Jak byste porovnala práci s dětmi a práci se začínajícími plavci v pokročilém věku? Vidíte zde nějaké spojitosti?

Trenér dětí a mládeže stále řeší otázku, kolik plaveckého tréninku věnovat technice plavání a kolik kondici. Když se věnujete jen technice, potom vám „uteče“ optimální období pro tělesný rozvoj. V opačném případě, když podporujete jen rozvoj kondice a neopravujete techniku, pak to limituje závodníkův výkon a přestane se zlepšovat.

Když se pokouší dospělý sportovec dohonit, co nenaplaval v mládí a chce se naučit kraul (co nejlépe),  je to většinou pěkná dřina. Hlavní je nespěchat! Začít nácvikem plavecké polohy s boky až na hladině a následně zvládat „nohy kraul“. Většinou se to nedaří, protože dospělá osoba má často „tuhé“ klouby, nepružnou páteř atd. Většina zájemců prošla kariérou v jiném sportu a to na nich zanechalo dobré (obecná kondice, síla), ale i nepříznivé následky. I když máte touhu honem už toho kraula začít plavat, radím nespěchat, nepřeskakovat didaktické kroky: a) poloha, b) nohy kraul, c) dýchání do vody.

Těmto začátkům věnovat dost péče a potom teprve paže a souhru. Navíc během nácviku plavat i znak.

Ivana v akci.

Jaké jsou podle Vás nejčastější chyby, kterých se trenéři mládeže (a nejen jí) dopouštějí a jak se jim vyvarovat?

Myslím, že už to bylo řečeno. Jen bych chtěla ještě dodat, že trenér by se měl k dětem chovat srdečně, ale zároveň vyžadovat disciplínu. Pokud je na tréninku i pohoda a legrace, tak je vyhráno, všechny to baví. Spolupráce s rodiči dětí je nutná.

Když byste měla vybrat jednu radu pro začínající plavce a triatlonisty, jaká by byla?

Trpělivě a pečlivě trénovat, vydržet v tréninku. Kdo vydrží, ten má velkou naději na úspěch (závodníků a hlavně děvčat je v triatlonu v ČR málo).

Řekněme, že by nějaký rodič či závodník chtěl vyhledat Vaši pomoc s plaveckým tréninkem, je možné Vás nějak kontaktovat? Jak se k Vám případný zájemce dostane?

Nevyhýbám se konzultacím (technika kraul), ale vím, že každý závodník má v první řadě svého oddílového trenéra a ten je mu nejblíže. Mezi závodníky, jejich rodiči a jejich trenéry by měla být plná důvěra.

About František Schoval

Šéfredaktor a koordinátor projektu Triatlon pro děti