Silvestrovský rozhovor s Lubošem Bílkem

Luboše Bílka netřeba dlouze představovat. Každý, kdo se alespoň trochu orientuje v triatlonovém dění, Luboše zná jako výborného

Luboše Bílka netřeba dlouze představovat. Každý, kdo se alespoň trochu orientuje v triatlonovém dění, Luboše zná jako výborného trenéra. Vítězství jeho svěřence Sebastiana Kienleho na Havaji mu dokonce přineslo ocenění v anketě Trenér roku 2015, kde skončil na děleném 4. až 10. místě. S Lubošem již vyšlo několik rozhovorů, my se Vám ale pokusíme přiblížit jeho názory na práci s mládeží. Více se dočtete v našem silvestrovském speciálu.

Prozradil byste našim čtenářům, jak jste se k triatlonu dostal a co Vám v něm šlo nejlépe? 

Jako mladý na víceletém gymnáziu jsem hrál stolní tenis (který hraju opět), basketbal a fotbal. Už tenkrát jsem měl relativně slušnou vytrvalost, a abych se trošku „ulil“ ze školy, tak jsem jezdil na všechny školní atletické závody či přespolní běhy. V tu dobu jsem si zajel i občas nějaký duatlon, protože plavat jsem pořádně neuměl, tak duatlon byl jednodušší ;). Když jsem se dostal na vysokou školu, tak jsem už neměl takové podmínky na trénování ping pongu jako na gymnáziu a chuť trénovat už nebyla taky jako dříve. Jeden spolužák na vysoké byl v reprezentaci triatlonu a já si říkal, že přechod z duatlonu na triatlon nebude tak těžký. Na vysoké jsme měli stejně hned povinné plavání, tak to šlo relativně rychle. Je pravda, že hned první výsledky byly slušné, tak stoupala i motivace trénovat dále a dále. Láska k triatlonu přišla velice rychle. Má nejsilnější stránka v triatlonu byl běh po náročném kole.

Sebastian na dráze

Má nejsilnější stránka v triatlonu byl běh po náročném kole.

Kdy jste se rozhodl a proč, že budete trenérem a ne třeba učitelem?

To se nedá až tak jednoduše zodpovědět. Už jako student na vysoké škole jsem si přivydělával peníze jako trenér mladých tenistů v Plzni, kde jsem jim dělal kondiční přípravu. Během studia v Kölnu v Německu jsem pracoval jako trenér ve třech oddílech (triatlon, plavání a atletika), abych si vydělal na studium. Peněz bylo málo, ale na zaplacení ubytování na koleji, studia a jídla to stačilo, jen na cestu domů do Čech jsem musel šetřit půl roku. Ale i v té době jsem byl přesvědčený, až dodělám postgraduální studium v Německu, že se vrátím do Čech a budu učit na vysoké škole. Jenže po třech semestrech jsem se musel vystěhovat z koleje, najmout si ještě se známým byt, kde jsme každý měli jeden pokoj, jenže to pro mě bylo finančně už nezvládatelné, tak jsem byl rozhodnut, že se vrátím domů do Čech. V tu chvíli našel spolubydlící v triatlonovém časopise inzerát, že spolková země Baden-Württemberg hledá trenéra pro juniorskou reprezentaci. Tak jsem se přihlásil do výběrového řízení (i když jsem nesplňoval žádný požadavek) a práci dostal. Tak jsem se stal trenérem ;). No a teď už bych určitě neměnil ;).

Kdo by toto měnil?

Trénoval jste někdy mládež? Nebránil byste se této možnosti i v budoucnosti?

Začínal jsem jako trenér u mládeže, hlavní věková kategorie byla 14-18 let. Práce s mládeží mě moc bavila, takže nevylučuji, že bych se k tomu ještě někdy vrátil.

Dospělí triatleti se v tréninku chovají jako děti ;).

Jaký je podle Vás největší rozdíl v tréninku dětí a dospělých? Dá se najít jedna nejdůležitější věc, která odlišuje trénink mládežnických a dospělých kategorií?

Rozdílů je několik, ale na druhou stranu i dospělí triatleti se v tréninku chovají jako děti ;), což je moc dobře. U mládeže je doopravdy ze všeho nejdůležitější, aby je trénink bavil. Aby měly dobré kamarády v oddíle, aby si to užívaly. Tréninkový objem nehraje až tak velkou roli, hlavni důraz by měl být na technice a rychlosti.

Indoor drill

Kdy je podle Vás nejvhodnější, aby dítě začalo s triatlonem?

Nedá se říci, že by nějaký věk byl ideální. Hlavní je najít (ať už se začíná v 6 letech s plaváním nebo v 15 letech přímo s triatlonem) dobrého a rozumného trenéra.

Jak jste Vy sám vedl juniorskou reprezentaci? Co byste nyní udělal jinak, po všech zkušenostech, co jste od té doby získal?

Asi to bude znít nafoukaně, ale nedělal bych nic jinak. Myslím, že jsme tenkrát ve svazu udělali hodně věcí správně. Během mých 6 let v Baden-Württemberg jsme čtyřikrát vyhráli na mistrovství Německa hodnocení mládeže a 2 roky jsme byli na druhém místě. Hlavní je, že snad 3/4 z tehdejšího výběru pořád triatlon provozují, ať už jen od úrovně krajského přeboru, nebo až po vítězství na Havaji.

Když byste mohl dát trenérům dětí jednu radu, jaká by byla? Co se Vám nejvíce osvědčilo?

Jak už jsem napsal nahoře, hlavní je mít zaměření na techniku a ne na objem, hodně toho dělat formou štafet a soutěží. I když je triatlon individuální sport, je nutné, aby děti měly v oddíle kamarády, protože to je v mládí ta hlavní motivace, chodit pravidelně na trénink. A další je, což u mne kdysi výborně fungovalo, forma diktatury. Děti potřebují být vedeny, samy nevědí, co pořádně chtějí. Když se bude trenér snažit být velký kamarád, tak to u některých dětí bude dobře fungovat, ale trenér nemůže mít všechny děti/sportovce stejně rád. A děti moc dobře vycítí, jestli je máte stejně rádi, více nebo méně. A to pak způsobí hodně problémů vycházejících ze závisti, že někoho „podporujete“ více. Proto je diktatura mnohem jednodušší a férovější ke všem. Protože vést a poroučet všem stejně je jednoduché ;).

Legendy

Diktatura je mnohem jednodušší a férovější ke všem.

Jak přistupujete k motivaci závodníků? Jak by se mělo pracovat s motivací u dětí?

To musím uznat, je má největší slabina, jako trenér sportovce pořádně motivovat. Ale já zastávám ten názor, že pokud bych měl být já ten hlavní motivátor mých sportovců, tak by bylo něco špatně. Ta hlavní motivace musí vycházet vždy ze sportovce samotného.

Sebastian, jak jej známe…

Důležité je udělat trénink zajímavým a zábavným.

Co by se podle Vás mělo změnit, abychom v budoucnu mohli opět najít takové talenty, jako je Vendula Frintová nebo Filip Ospalý?

Těch talentů je v Čechách pořád hodně. Problém je v tom, je najít. Donutit děti dělat sport. Dnes si více dětí hraje raději s telefonem, než aby šly někam běhat nebo plavat. A jak to změnit souvisí s tím, co jsem napsal už nahoře. Je zapotřebí pro ty děti, co už se jednou pro náš krásný sport rozhodly, ten trénink udělat natolik zajímavým a zábavným, aby o tom pověděly svým kamarádům, dotáhly je také na trénink. Tím bude více dětí sportovat a ty talenty opět najdeme.

A pokud byste měl chuť, tak ještě jednu otázku navíc, když už máme po Havaji ;)…

S Petrem Soukupem

Jak hodnotíte vystoupení Sebastiana Kienleho na Havaji? Co říkáte na výkon Petra Soukupa? 

Na jednu stranu nespokojenost, a to je 4.místo. Na stupně vítězů moc nechybělo. Být třetí by bylo hezčí. Na druhou stranu, čas 8:09 na Havaji a nedostat se ani na stupně vítězů hovoří o vysoké kvalitě konkurence. Byl to nejrychlejší čas na Havaji, co Sebastian kdy zajel. Pro mě je vždy hlavní, abychom po závodě mohli říci, vydali jsme ze sebe vše, co šlo. A to Sebastian udělal. V cíli byl napůl mrtvý, nebyl schopen udělat ani krok. Na základě toho můžeme říci, že jsme ze sebe vydali vše, ale další tři sportovci byli lepší. Nemůžeme si vyčítat, že jsme to nezkusili. Až do 25.km běhu jsem si byl jistý, že Sebastian Lionela Sanderse předběhne a vyhraje. Bohužel mu pak došly síly a další dva sportovci nás ještě na posledních 10 km předběhli.

Hvězdy

Výkon i výsledek Petra je úplně super. Měli jsme se Sebastianem oba velikou radost, že se Petrovi závod tak skvěle povedl. Když jsme se 30 min po závodě dostali se Sebastianem na pokoj, tak jsme sledovali, jak se Petrovi daří a drželi mu palce, ať si splní svůj cíl a vyhraje svou věkovou kategorii. Sice to nevyšlo, ale 2.místo je famózní!

Úspěšný nový rok všem! 🙂

About František Schoval

Šéfredaktor a koordinátor projektu Triatlon pro děti